Minimálně do konce prvního roku věku se jídlo nepřislazuje, nesolí a nekoření, protože vlastnosti přídavků přechodné stravy mění celoživotní chuťové upřednostňování. Chuťové preference se nastavuje ve vztahu ke sladkému, slanému a energetickému obsahu, o které rozhoduje obsah tuků. Toto nastavení vývojově rozhodovalo o možnostech přežití ve vztahu nepříznivým životním podmínkám. Pokud kojenecký růst v přechodné stravě probíhal na neobohacovaných  příkrmech (čerstvá strava neobsahuje navýšené množství cukrů, soli ani tuků) – jsou přírodní podmínky příznivé a není nutné je chuťově upřednostňovat. Pokud se doplňují  (jednoduché cukry ze zásob medu, řepného cukru a složené cukry ze skladovatelných příloh: obilí, brambory, rýže, kukuřice a tuky z domácích zvířat), byly přírodní podmínky nepříznivé a je výhodné je dlouhodobě upřednostňovat. Naprogramování  k slané chuti předpokládá, že v čerstvých potravinách je malý obsah soli. V případě zvýšeného příjmu soli v přechodné stravě se upřednostňují zdroje ze zásob a pro budoucí přežití je výhodné ji zvyšovat. Tento mechanismus se stává nevýhodným v případě snadné dostupnosti soli. Každá matka chce pro své dítě to nejlepší a zároveň nejchutnější a pokud sama byla nastavena na  slané chutě, svému kojenci bez důrazného upozornění nabídne taktéž přisolený přídavek, který se do budoucna stává rizikovým faktorem vysokého krevního tlaku.  MUDr. Zlatko Marinov